vystudoval konzervatoř (obor klarinet); v té době začal i létat na větroních. Obě tyto činnosti mu ale znemožnily zdravotní problémy, takže se intenzivně a později i profesionálně pustil do modelářství, k němuž ho jako kluka přivedl starší bratr.

Jeho hlavním zájmem byly volné i upoutané motorové modely. Vedl modelářské kroužky na školách a napsal i příručku pro začínající modeláře. Organizoval řadu soutěží, na řadě z nich zvítězil. Později, když mu otec postavil první RC soupravu, se věnoval i rádiem řízeným modelům.

Rudolf u nás patřil k prvním propagátorům druhdy parádní československé kategorie - halových modelů neboli pokojáků. Spolu s Jiřím Kalinou a Jožkou Gábrišem bojovali na prvních soutěžích třeba v Obecním domě i jiných velkých sálech v Praze, ale úspěšně létal i na soutěžích v zahraničí. Ruda mnohdy své soupeře přelétal třeba i díky těsně před startem rukou překroucené vrtuli, která si pak se svazkem i halou lépe vyhovovala.

V polovině minulého století byl léta nejvyšším modelářským činovníkem Svazarmu. Nepotkal jsem se s nikým, kdo by na jeho "vládu" nevzpomínal rád. Však také byl za svoji práci v této oblasti "náležitě" odměněn: Jako politicky nespolehlivý či co byl na čas uklizen.

To by ale nebyl Rudolf: I v nepříznivé situaci 70. let minulého století dokázal vydupat ze země firmu Modela. Přestože mu bylo povoleno být "jen" obchodním náměstkem, všichny věděli, čí je to dítě a hlavně kdo je v Modele opravdovým šéfem. I když jeho spolupracovníci občas kouleli očima a hůře nesli poněkud překotně podávané Rudolfovy vize, dokázali i díky nim společně porodit třeba legendární RC soupravy Modela, plastová žebra, motory na CO₂ a spoustu dalších produktů, které přispěly k tomu, že jsem se mohli na poměrně slušné úrovni své zálibě věnovat. Osobně vzpomínám třeba na kmitočtové tabulky na vysílače: Objevil jsem je v jednom americkém modelářském časopise. Nejen, že se je u nás podařilo takříkajíc uzákonit (a tím zavést jakýs takýs pořádek v rádiovém provozu), ale hlavně je Rudolf dokázal nebývale rychle zavést do výroby. Rád také vzpomínám na Velké ceny Modely (dnes Mělníka) pro modely, závodící kolem pylonů, k nimž Rudolf jako spoluzakladatel neodmyslitelně patřil.

Jako někdejší raketový modelář nemohu opomenout ani skutečnost, že Rudolf významnou měrou přispěl k tomu, že se v našich zeměpisných šířkách začaly sériově vyrábět modelářské raketové motory - byli jsme po USA druhou zemí na světě! (A to se psala první polovina šedesátých let dvacátého století.) S raketýry se Ruda kamarádil i později. Patřil k pravidelným návštěvníkům nejen letové, ale i svého času vyhlášené společenské části tradičního pražského raketomodelářského show Létáme pro vás.

Dlouhá léta byl nejen delegátem, ale i technickým sekretářem Modelářské podkomise (CIAM) FAI. Protože i v této společnosti viděl dále, než jeho okolí, prosadil a hlavně sestavil nový, logicky navazující a lépe pochopitelný Sportovní řád. Byl také "vynálezcem" takové samozřejmosti, za jakou dnes máme kalendář modelářských soutěží. "Rudi" (jak ho znal leteckomodelářský svět) položil základy, na nichž soutěže v  leteckých sportech fungují dodnes. Za tuto činnost mu byl v roce 1967 udělen diplom Paula Tissandiera s číslem 33. Jeho následníci ve funkci delegáta CIAM (Ota Šaffek a dokonce ještě i já) na zasedáních často museli (rádi) informovat, jak že se Rudi má, a vyřizovat pozdravy. Loni se mi pak Rudolf jen tak mezi řečí zmínil, že se stále přátelí s legendárním americkým leteckomodelářským rekordmanem Maynardem Hillem.

Po roce 1989 Rudolf tak trochu zmizel z modelářského dění. Přestože v důchodovém věku, pustil se totiž konečně do opravdu samostatného podnikání. Ač se tím nijak nechlubil, zřejmě se mu dařilo. Mohl tedy nejen pobývat na oblíbené chalupě a těšit se s vnuky, ale stal se i  fotbalovým činovníkem, naštěstí na té základní úrovni, kde ještě jde o  fotbal. Dokonce vydal dvě milé knížečky s ilustracemi Karla Helmicha: milostné básničky a veršovánky o slavných letadlech. S potěšením se zúčastňoval sedánek Klubu leteckých novinářů, k jehož činnosti svojí neuvěřitelnou energií aktivně přispíval.

Dnes, 1. prosince 2009, nás Rudolf ve věku 77 let opustil. Nevyškrtneme první prosincový den z kalendáře?

 

V mene všetkých slovenských modelárov, ktorí ho poznali, sa s Rudolfom lúčim. Budeme spomínať...

PhDr. Miroslav Šulc
prezident Zväzu modelárov Slovenska